Jdi na obsah Jdi na menu
 

Špionem proti své vůli ?

1. 12. 2016

Špionem proti své vůli?

   V loňském roce jsme si připomenuli 70. let od skončení druhé světové války. Během nejkrvavějšího konfliktu v dějinách lidstva zemřelo na 60 miliónů lidí, přičemž na německé straně přibližně 7,5 mil. vojáků a civilistů. Mezi nimi se konce války nedožilo i několik německých špionů. Jedním z nich byl i Karel Richard Richter. S využitím vyšetřovacího spisu z anglického Národního archívu jsem se pokusil sepsat jeho životní příběh.

   Karel Richard richter.jpgse narodil v Kraslicích na konci ledna roku 1912, kde také s bratrem a sestrou společně vyrůstali. V letech 1918 až 1923 navštěvoval místní státní školu. Poté až do roku 1927 studoval na gymnáziu v Mostě. Několik dalších měsíců pak pracoval jako učeň v karlovarské pobočce firmy Citroën. Domů se vrátil až v roce 1930 a jeho otec ho zaměstnal ve své dílně. Asi v roce 1932, snad i s otcovou podporou, začal podnikat a otevřel si v Kraslicích půjčovnu osobních automobilů. Ovšem nebyl příliš úspěšný a již po dvou letech své podnikání ukončil. V následujících šesti měsících práci hledal marně. Během té doby se třikráte snažil vstoupit do československé armády, byl ale vždy ze zdravotních důvodů odmítnut. V roce 1935 si na americkém konsulátu neúspěšně zažádal o vízum.

   V témže roce odcestoval za prací do Hamburku, kde se mu podařilo získat místo na obchodní lodi „Cassel“ ve strojovně, s níž se plavil asi jeden rok. Od podzimu 1936 pracoval dalších několik měsíců opět jako strojník na lodi „New York“, se kterou absolvoval třináct plaveb do New Yorku a zpět. V průběhu roku 1937 ho zaměstnali na stejné trase na lodi „Hamburg“ a asi po roce pak na lodi „Hansa“. V Americe si našel přítelkyni, Gertrud Wegmann, se kterou měl i syna.  

   Další práci již v Hamburku nesehnal a v létě 1939 se tedy vrátil do Kraslic. Po návratu se všemožnými způsoby snažil dostat zpět za svým synem a její matkou. Již na podzim téhož roku odjel přes Polsko a Litvu do Švédska. Ve Stockholmu ho však zatkla policie, protože neměl platné cestovní doklady. Příštích osm měsíců strávil v táboře Långmora. V červenci 1940 byl deportován Sassnitz, kde ho krátce poté zatklo gestapo a převezlo ho do koncentračního tábora Fuhlbüttel poblíž Hamburku. V táboře strávil asi čtyři měsíce. Aby se z něj dostal, souhlasil, že bude spolupracovat s německou špionážní službou. V listopadu 1940 byl tedy Abwehrem rekrutován jako nacistický špion s krycím jménem „Roboter“. Během několika týdenního výcviku v Hamburku a Haagu se seznámil s dalším špionem Josefem Jakobsem.

   Richterovým prvním úkolem mělo být prověřit jiného německého agenta, Wulfa Schmidta, známého pod krycím jménem Leonhard v Německu a Tate v Anglii. Byl totiž podezřelý, že je dvojitým agentem a že spolupracuje i s Angličany.

   V pondělí, 12. května 1941, v časných ranních hodinách, seskočil severně od britské metropole nedaleko městečka London Colney, v Tyttenhanger Park. Po seskoku nejprve schoval padák i další své vybavení. Několik následujících dní a nocí, bez jídla, se ukrýval v nedalekém lesíku. Až po dvou dnech se odvážil opustit svou skrýš. Na rušné silnici ho náhodou oslovila posádka projíždějícího nákladního vozu a řidič se ho ptal se na cestu. On jim ale nedokázal odpovědět a zřejmě i svým chováním se zdál podezřelý. Proto na něj řidič upozornil na nejbližší policejní stanici v St. Albans. Kolem půl jedenácté večer byl Richter zadržen seržantem Palmerem. Při kontrole jeho osobních dokladů na jméno Frederick Snyder, jež se mu zdály jako falešné, ho odvezl na policejní stanici k výslechu. s-anglickymi-vysetrovateli.jpgPři zatčení měl rovněž u sebe 552 £, 1 400 $, kapesní nůž, mapu východní Anglie, kompas a tabák. Poté byl převezen do Latchmere House v jihozápadním Londýně, kde ho vyslýchali již důstojníci MI5.  Richter dlouho odolával všem otázkám a neustále zapíral. Pravdivě začal vypovídat až po osobní konfrontaci s již dříve zatčeným Jakobsem. V soudním procesu v Old Bailey byl obviněn ze špionáže a 24. října 1941 odsouzen k trestu smrti oběšením. Proti rozsudku podal odvolání, ale bylo zamítnuto. Před popravou údajně napsal jednomu anglickému důstojníkovi dopis, ve kterém mu prý sděloval, že na šibenici nezemře jako nacistický špion, ale jako statečný muž.

   Oběšen byl 10. prosince 1941 ve vězení ve Wandsworthu. Jeho kat, Albert Pierrepoint, ve svých pamětech napsal: „ … Poprava oběšením trvala obvykle jen několik desítek vteřin, ovšem ta jeho trvala přes sedmnáct minut! Když jsem vstoupil před popravou do cely a chtěl mu svázat zápěstí za zády koženým řemínkem, bránil se Richter tak usilovně, že se mi to podařilo až s pomocí dalších čtyř dozorců. Svázali jsme mu rovněž nohy kolem kotníků. Pak ho odvedli na popraviště a nasadili mu oprátku. Ve chvíli, kdy jsem uvolnil propadliště, Richter nečekaně povyskočil do vzduchu tak, že mu málem podařilo dostat se z oprátky. Zachytila se však pod jeho nosem a Richter poté zemřel. Pohřben byl na vězeňském hřbitově. …“

   Co napsat na závěr? Vyšetřovací spis má více než sto stran. Je v něm poměrně detailně popsán osud člověka, který se do soukolí dějin dostal „zřejmě“ zcela náhodou. Možná chtěl jen žít se svou přítelkyní a svým synem, ale tehdejší doba i dramatické okolnosti mu to neumožnily.